Eliška 2.ročník

Eliška 2.ročník

Jmenujeme se Silva a Dan Mendrekovi a máme tři děti. Nejstarší syn Jakub je nyní na střední škole a prošel si klasickou základní školou. Dále máme Elišku, která je v otevřené třídě v druhém ročníku a nyní v dubnu 2018 jsme byli u zápisu do první třídy „otevřené třídy“ s nejmladší dcerou Aničkou.

O „Otevřené třídě“ v Třinci jsme se dozvěděli v dubnu 2017. V tomto období Eliška chodila do 1. třídy základní školy, kde jsme nebyli spokojeni s přístupem třídní učitelky, a proto jsme zvažovali změnu. Rozhodování, zdali změnit Elišce školu do jiného systému a přístupu ke vzdělávání dětí, nám trvalo respektive mně, další dva měsíce a to už jsme absolvovali osobní schůzku s paní Hankou Kiedroňovou, měla jsem načteno o různých formách vzdělávání a máme osobní zkušenost našich rodinných přátel, kteří učili obě děti doma.

Omezený čas byl ovšem mým přítelem, uvědomila jsem si za ty dva měsíce rozhodování, že v mém rozhodnutí mě brzdí dvě skutečnosti:

Ten první fakt byl názor moji maminky, na které mi velmi záleží. Mamka byla pedagogem na druhém stupni a učila 40 let na základní škole, s ní jsem diskutovala změnu školy Elišky. Moje mamka vyjádřila obavy, zdali se Eli v otevřené třídě něco naučí, jaké to bude s jejími znalostmi, až bude přestupovat na druhý stupeň atd.

Skutečnost číslo dvě byla má velká obava, nejistota, strach z něčeho neznámého. Mám za sebou základní školu, gympl, vysokou školu a 4 letý psychoterapeutický výcvik, tedy 21 let vzdělávání, učení. Uvědomila, že až na vysoké škole a psychoterapeutickém výcviku, tedy v období mé dospělosti jsem začala mít radost z učení, protože jsem to byla já, která najednou se rozhodovala, jaký směr a obor vysoké školy si zvolím. Najednou mi přestalo záležet na známkách, nějakém výkonu, žila jsem v tom vědomí, že to zvládnu, protože to chci, baví mě to a zodpovědnost je na mne. A v ten moment mi to „docvaklo“, proč toto výše uvedené neumožnit mé sedmileté dceři.

Na závěr chci ještě sdělit, že toto rozhodnutí bylo, kromě porodu mých tří dětí a výběru mého muže jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Uvědomila jsem si a v nyní, když Eliška je v OT, tak se mi to potvrdilo, že zodpovědnost za vzdělání naších dětí neseme my rodiče, ale děti v otevřené třídě se učí své vlastní zodpovědnosti ke svému učení. Mají příležitost se učit v tomto věku zodpovědnosti k sobě samému a ostatním lidem; učí se rozumět svým emocím, pojmenovávat je; učí se sociálním vztahům atd. To jim klasické školství není možné úplně dát, protože tam není prostor a takové možnosti (projektová výuka bez zvonění, více průvodců na malý počet věkově namíchaných dětí). Pro otevřenou třídu platí „triádové seskupení „ rodič, dítě a učitel – u nás průvodce, kdy všichni jsou v jedné partnerské rovině. A pokud jste výkonoví rodiče jako já, je nutné podpořit dítě domácí přípravou, což by ale mělo být samozřejmostí i v každé jiné škole.

Eliška, je ve škole spokojená a těší se tam. Ani jednou na rozdíl od první třídy, ráno před školou neplakala a nebolelo ji břicho. A toto je zpětná vazba pro nás rodiče, že jsme využili příležitosti a naše rozhodnutí bylo správné.

Máme s manželem velkou naději a víru, že naše slova pomohou v rozhodování rodičům, kteří stále zvažují, zdali ano nebo ne, dát své dítě do „Otevřené třídy“ v Třinci. Mendrekovi z Třince